Autor: David Bím
Velmi podivná sezona staršího dorostu začala vlastně už v létě při pohledu na seznam přihlášených a následné rozlosování 2. ligy. Pouze 8 účastníků, a tedy jen 7 soupeřů, to byla pořádná změna oproti dávce 26 utkání v minulém ročníku 1. ligy mladšího dorostu. Nešťastné rozlosování s množstvím volných kol navíc roztáhlo malý počet utkání do 8 měsíců. V podzimní části jsme se ukázali domácím divákům až 28. října a na jaře nás naopak čekal první venkovní zápas na hřišti Ostravy v dubnu – po měsíční pauze od posledního vystoupení na domácím hřišti.
V soutěži jasně dominoval tým Kopřivnice, který neztratil ani bod a důrazným způsobem se vrátil mezi tradiční účastníky 1. ligy. Další velmi kvalitní tým, který v minulé sezoně opustil po letech nejvyšší soutěž, sestavil Baník Karviná – právě zápasy s Karvinou byli pro nás asi těmi nejvydařenějšími představeními. Konečná venkovní prohra 26:23 a strhující domácí remíza 33:33 nás ale odsoudili k bojům jen o 3. místo. O pomyslnou bronzovou medaili jsme se utkali s rivaly z Olomouckého kraje. Družstva Velké Bystřice a Litovle disponovala srovnatelnými kádry jako my a především na domácím hřišti, posílena hostujícími pendlery, prověřila naši připravenost. Zatímco na konci podzimu ve Velké Bystřici bodovali domácí, na jaře v Litovli jsme se mohli z výhry 26:31 radovat my. Domácí utkání s oběma konkurenty pak vyzněly jednoznačně pro Telnici. Po solidních výkonech jsme zvládli domácí i venkovní utkání s družstvy ze dna tabulky, tedy s Kuřimí i se Vsetínem. Doma jsme dominantně přehráli i Ostravu, která nám možná trochu překvapivě vrátila porážku ve své hale. Ani to nás ale nemohlo připravit o konečné 3. místo, které můžeme vzhledem k síle prvních dvou celků hodnotit jako úspěch.
Hned 11 telnických dorostenců, z nichž se značná část objevovala i v našem dresu, si i letos vyzkoušelo prvoligové soutěže. Rádi jsme jim tuto šanci nabídli a věříme, že právě takovéto zkušenosti v kombinaci se zápasovým vytížením u nás je tou nejlepší přípravou do budoucna.
