Autor: Jan Kuchyňka
Výhodou trenérů minižáků je, že své svěřence nemusí k pohybu nutit. Pohyb je pro děti přirozený a svoji šikovnost a komplexní pohybové kompetence rozvíjí každý den. Jistě se potkáváme s novými generačními výzvami typu popularity technologií na úkor spontánního pohybu venku, ale zkuste dát dítěti krokoměr. Dítě s telefonem trumfne na konci dne i aktivního dospělého. Úkolem házené v Telnici je se o tyto kroky dětí postarat systematickým rozvojem.
Jako pětiletí začínají v sále sokolovny pod mateřským dohledem trenérek s prvními krůčky v koordinaci pohybu, do kterého se postupně přidává obtíž v podobě kulatého míče. Většina předškoláků potom pokračuje do haly, kde se seznámí se základní technikou práce s míčem a vystřelí si na bránu. Odtud nám nastupují nováčci ke svým prvním zápasům. V další skupině trénuje první, druhá nebo i třetí třída, která již pravidelně nastupuje v Jihomoravské lize miniházené. Zde hráči prodávají své tréninkové dovednosti, ovládají nahrávku, umí kličku, musí pravidelně odolávat fyzickému kontaktu s protihráči. V pořadí čtvrté tréninkové skupině jsou již zkušení miniházenkáři ze třetích nebo čtvrtých tříd. Tito hráči čtou pohyb míče i spoluhráče, umí tvrdě vystřelit, chápou svoji roli na hřišti a v týmu. Plně ovládají hru jménem miniházená a postupně jim hrací plocha šířky házenkářkého hřiště začíná být malá. Poslední skupinu již tvoří čtvrťáci a páťáci, kteří ač stále minižáci, připravují se již na přechod do mladších žáků hrou na velké hřiště a velké branky se sníženými břevny. Obrana se zde mění z osobní na plošnou a je třeba si zvyknout na takové posty, jaké znají fanoušci házené z dospělých kategorií.
Přístup k výchově mladých házenkářů se za poslední roky dramaticky proměnil. Herní systémy jsou uzpůsobovány konkrétním věkovým kategoriím např. s povinným rozestavěním a systémem obrany. Minižáci tak nastupují ve dvou kategoriích dle věku narození. Miniházenkářské hřiště je vymezeno šířkou velkého házenkářského hřiště, tedy do jednoho velkého hřiště se vejdou dvě miniházenkářská. Hraje se v počtu 4 hráči a 1 brankář, branky jsou menší, povoleny 3 kroky a jednoúderový dribling, rozhodčí jsou k pravidlům benevolentnější. Novou, další kategorií je pak celoplošná házená 5+1 (někde 6+1) určená pro minižácké ročníky těsně před mladšími žáky.
Metodika Českého svazu házené stanovuje, jak by hra minižáků měla vypadat. Trenéři by měli systém hry nastavit nesobecky tak, aby dali prostor k rozvoji hráčů soupeře. Aby se nesnažili se svými dětmi za každou cenu zvítězit a soupeře porazit. Aby byl dán průchod přirozené soutěživostí dětí, rozvoji jejich dovedností a nebořit tuto možnost rozvoje soupeři. Pro soutěživého dospělého to je však těžký úkol. V Telnici ale této cestě věříme a snažíme se po ní kráčet. Jihomoravská liga minižáků se proto hraje bez počítání skóre a dává příležitost každému hráči na hřišti. Pravidelně ale vystavujeme své svěřence zkoušce konfrontace s jinými styly házené mimo náš region, kde se zápolí o poháry a na rozvoj soupeře se nehledí.
Ač je systém výchovy našich hráčů propracovaný podle rozvoje pohybových a mentálních dovedností každého dítěte jako házenkáře, důraz je stále kladen na všestrannost a obratnost i citlivost k jeho dětským potřebám. Proto se házená ve větší části tréninku nehraje. Významně jsou naopak zastoupené hry a týmová cvičení motivující ke spolupráci a postupně k určité fyzické výkonnosti. Vždy se snažíme formovat děti do kvalitní party, která spolu drží. Našim cílem je vychovat děti milující pohyb, vytvořit si tento zdravý návyk. Budeme samozřejmě rádi, když z nich budou skvělí házenkáři, ale není nutné být mistrem světa v 8 letech.